Kámen ožívá v tvých představách - malý fotoblog

Dnes večer jsem odolal silnému pokušení psát o politice. I když zajímavá témata by se zajisté našla.  Řekl jsem si, ať je zlým mužem večera a nadcházející půlnoci  někdo jiný než já. Někdo, kdo politice lépe rozumí. Ve fotoaparátu jsem objevil pár fotek z mé nedávné potulky lesy nad Třísovem. Prohlížel jsem si je a cítil vnitřní nespokojenost z toho, že jim chybí významové vyústění, cosi jako velké finále. Budu se muset smířit s tím, že věci se udály tak, jak se udály. Zapomeň na Velké finále a něco napiš Študlare - to mi našeptal hlas. Poslechl jsem ho a lesní kámen tiše ožil v mé noční představě. Zavři oči a oživne i v té Tvé, můj milý a vzdálený čtenáři...

študlar

Les byl tajemný a mlčel. Nepřicházel žádný signál, nic očividného a zjevného. Cesta vedla potměšile vzhůru a nutila mně zrychlit dech. Jediné co se mi vybavilo, byla torza příběhu o Sisyfovi. Tvá cesta vzhůru nemá konce, řekl hlas.

Dlouhé kořeny stromů mlčky nesly těžké kmeny. V jejich tvarech jsem cítil  spáry lesních démonů. Hlas řekl – jdi dál. Tvá cesta ještě není u konce.

Radě vládců lesa předsedal neznámý muž v černém plášti. Jedno místo bylo volné, ale nesměl jsem usednout mezi mudrce. Hlas řekl – jdi dál, jdi stále dál... Neohlížej se nazpět.

Náhle se mezi kmeny stromů zjevil poustevník. Mlčky mně sledoval kamenným pohledem. Sotva postřehnutelným gestem mi přikázal stoupat výš. A hlas řekl – už není návratu. Jdi po cestě ke kamennému kruhu.

Cesta mně přivedla ke strážní věži. Tiše jsem prošel, aniž bych byl podroben kontrole. Po zádech mi stékaly krůpěje studeného potu.  Co bude dál? Nezmohl jsem se navíc, než na tuto elementární otázku.

Po několika minutách chůze, jsem se ocitl v sevření dvou strážců. Zkřížili svá dřevěná kopí na znamení, že moje dnešní putování je u konce. Dovnitř může vstoupit jenom ten, kdo se toulá po místech, na která se ostatní neodvažují ani pomyslet. A to ty dnes nejsi. 

Seznal jsem, že strážci mají pravdu. Otočil jsem se a vydal se s poledním sluncem v zádech nazpět. Necítil jsem vztek, ani jinou emoci. Jen poučení, že cesta vpřed není pro každého, kdo se po ní vydá.

Jediné co zůstalo, byl prožitek němé krásy kamenných strážců.

V Českých Budějovicích, 11. 5. 2014.

František Študlar